Trening chůze na vysokých podpatcích
 

Chůzi a postoj si žena nejlépe natrénuje před zrcadlem.
Pokud chodí na vysokých podpatcích musí pamatovat: hlavu vzhůru, vypnout hruď a břiško dovnitř!!!

Při chůzi

směrují špičky lehce od sebe. Zhoupne jednu nohu vpřed s mírným výkopem a položí ji před druhou. Cvičí na různých druzích povrchu. Začne na tvrdé, neklouzavé podlaze. Jakmile získá jistotu, pokračuje na měkkých kobercových plochách.
Důležité je držení těla. Lze natrénovat s knihami na hlavě. Takže, rovná záda, ramena poněkud (přirozeně) vzad a dívat se zpříma vpřed - ne na špičky bot. Nejlépe, když se postaví před vysoké zrcadlo a dívá se na sebe. Stoupne si tak, aby měla kotníky u sebe, aby se lehce dotýkaly a vykročí. Krok by měl být dlouhý nanejvýš tak, aby se rovnal maximálně dvěma délkám chodidla, ideální je  stopa a půl. Pokládá nohu v celé ploše chodidla na zem se špičkami bot od sebe, ale jen mírně. Nohy klade před sebe, jako by šla po čáře. Tělo musí být zpevněno, ale ne strnulé, trochu uvolnění boky, které se při pohybu na podpatcích samy začnou vlnit, což je naprosto v pořádku (pozor: chůze pata špička, je pro pohyb ve sportovní či vycházkové obuvi bez podpatku, navíc při takovéto chůzi vyviklá podpatky a boty můžete brzy zničit). Jde směrem k zrcadlu nebo ke zdi na protější straně pokoje či místnosti a tam se zastaví, provede otočku. Tu udělá na jedné noze při lehkém přizvednutí paty, tak aby se podpatek nedotýkal podlahy.

Otočka vpravo
- před posledním krokem při otočce čelem vzad, pravou nohou nedošlapuje patou na zem, levou nohu položí kousek před pravou, také na špičku a otočením na pravé noze se otočte vpravo, levou zvedne a udělá krok opačným směrem než původně šla.
Zní to poněkud složitě, ale je to jednoduché a vlastně to vychází z fyziologie normálního pohybu s tím rozdílem, že má paty o nějaký ten centimetr výš než obvykle. Chodí zprvu pomalu a opatrně, protože rychlým pohybem nic nezíská. Až získá určitou jistotu a rutinu, zkusí jít na procházku ven. Jinak, opravdu nejlepší trénink chození na podpatcích je doma, třeba i při úklidu, vaření a jiných činnostech.
Otočka vlevo
- obdobně, ale na druhou stranu. 
Chůze ze schodů
postupuje raději pomalu, je dobré držet se zábradlí či se opírat rukou o zeď. Ze schodů se jde mnohem lépe, jde-li bokem. Musí však pokládat chodidlo celou jeho plochou na schody a přitom dbát zvýšené opatrnosti.  
Chůze do schodů
- je snazší než ze schodů dolů. Do schodů jde tak, aby našlapovala na špičky, podpatky musí být mimo plochu shodu, takže vlastně, jako by našlapovala jen na polovinu chodidla.
   
Chůze venku
skýtá mnoho pastí na tenoučké jehlové podpatky v podobě různých roštů, kanálů, kočičích hlav a jiných dlažeb, děrovaných rohoží v nákupních centrech apod. V lepším případě je riziko zlomení nebo ztráta podpatku. Při pohybu na takovém terénu, našlapuje na špičky, jinak při špatném došlápnutí na dlažební kostku ztratí rovnováhu a podvrtnutí kotníku je tu hned.
Podpatky lze při dodržování základních zásad nosit bez rizika desítky let, klidně i 18 hodin denně, v létě i v zimě.
    

Chůze v lodičkách menších, než je velikost  nožky je možná, nicméně se zvýšenou opatrností. S menší velikostí bot na podpatku než je optimální zacházejme velmi obezřetně, protože už o číslo menší boty na podpatku vyšším než 10 cm mohou unavovat prsty, způsobovat bolesti šlach a kloubů i působit puchýře či otlaky. Celodenně nošené menší botičky, které působí únavu nohou, se ve výsledku podepíší na ladnosti pohybu a tím i na sebejistotě ženy. Takže pokud menší botičky, tak nejlépe jen o půl čísla, maximálně o číslo.