Jsi nebo nejsi!
I když se o to upřímně snažím, stále se ne a ne a nemohu smířit s jedním mýtem v oblasti BDSM.
Tato stupidita, která se dnes už pomalu stala základním dogmatem BDSM (o kterém je tabu diskutovat)zní: "D/S, S/M a BDSM je hrou".
Nevím, zda se jedná o nějakou kampaň za demokratizaci BDSM, centrálně řízenou jakýmsi evropským komisařem, či zda se jedná o spontánní aktivitu jinak mlčící většiny, která, když promluví, vzmůže se zpravidla jen na bezmyšlenkovité opakování moderních, líbivých, nekontroverzních, zato však notně stupidních "mouder a pravd".
Dnešní tristní skutečností, ze které se mi kroutí všechny bičíky, uložené v mém koženém pouzdře, je, že při vyslovení slov "dominance", "submisivita", "sadismus", "masochismus", "subinka", "Pán", atd., nějaký dobrák vždy ochotně kontruje slovy "hra", "hrátka", "zpestření", "rozptýlení", "zkouška něčeho nového", "útěk z nudy", "odreagování", atd.
Já, jako Pán, se tak konkrétně stále častěji setkávám s nešťastnicemi, které o sobě zcela vážně tvrdí, že jsou subinkami, ale "jen v sexu", "jen 2 hodiny týdně", "jen když na to mají chuť", "tak trochu", atd.
Pokud zapochybujeme o platnosti výše uvedeného moudra a zalistujeme učebnicí psychologie, velmi snadno se dozvíme, pro mnohé ohromující zjištění, že dominance, submisivita, sadismus a masochismus jsou vrozenými (!!!) lidskými osobnostními charakterovými rysy.
Tedy danými a pouze následně, v průběhu postnatálního vývoje a lidského života, více či méně rozvíjenými, či nerozvíjenými. Vrozenými stejně tak, jako například sexuální orientace či jiné dispozice.
Pokud budu veřejně prezentovat výroky např. "heterosexuální hrátky", "jsem heterosexuální, ale jen v sexu" či "jednou, dvakrát týdně si hraji na heterosexuála", patrně tím vyvolám minimálně všeobecné veselí, popř. obavy o mé duševní zdraví.
Samozřejmě, musíme vnímat dominanci - submisivitu (resp. sadismus - masochismus) jako dva opačné póly na pomyslné ose, s tím, že "výchylka" doprava, či doleva a její velikost je u každého jedince individuální: někdo je více dominantní, někdo méně, někdo je více submisivní, někdo méně, někdo je přesně uprostřed, na "0", "50/50", nevyhraněný, "switch".
Někdo nemá tuto dispozici vůbec, nebo ji nemá rozvinutou, stejně jako nemá třeba hudební nadání či absolutní sluch.
Jako je tedy člověk buď orientován heterosexuálně, homosexuálně, nebo bisexuálně, zde je tedy (pokud tuto dispozici jedinec má a byla u něj rozvinuta) buď dominantem, submisivem, nebo "switchem".
V opačném případě (pokud tuto dispozici nemá, nebo u něj nebyla rozvinuta) není prostě ničím.
Takže, milé "subinky", je mi líto, ale hra skončila: game over! Chápu že chcete změnu, zkusit něco nového, uniknout ze stereotypu, atd., bohužel, to ale nic neznamená!
Stejně tak z vás subinkami nečiní ani to, že rády experimentujete, že rády tvrdší věci v sexu či máte pod postelí plyšová pouta od Ježíška: subinkami totiž buď prostě jste, nebo nejste!